EMG Vyšetření: Podrobný průvodce elektromyografií

Elektromyografie (EMG) je základním diagnostickým nástrojem, který lékaři používají k posouzení funkčnosti svalů a nervů. EMG vyšetření pomáhá identifikovat příčiny svalových onemocnění, neuropatií a dalších neurologických poruch. Tento článek poskytuje podrobný přehled o EMG vyšetření, jeho principu, indikacích, kontraindikacích, přípravě, průběhu a možných komplikacích.

Co je EMG?

Elektromyografie (EMG) je lékařská technika, která zaznamenává elektrickou aktivitu svalů. Elektrické signály, které vznikají během svalových kontrakcí, jsou přenášeny pomocí elektrod připojených na povrch kůže nebo zavedených do svalů. Tyto signály se poté analyzují a interpretují lékaři, aby diagnostikovali a léčili různé neurologické a svalové poruchy.

Princip EMG

EMG vyšetření se provádí pomocí dvou hlavních metod: povrchové elektromyografie (sEMG) a jehlové elektromyografie (nEMG).

Povrchová elektromyografie (sEMG)

Povrchová elektromyografie zaznamenává elektrickou aktivitu svalů pomocí elektrod umístěných na povrchu kůže nad svaly. sEMG je neinvazivní metoda a slouží zejména k hodnocení celkové svalové funkce, monitorování svalových kontrakcí při fyzickém cvičení nebo k rehabilitačním účelům.

Jehlová elektromyografie (nEMG)

Jehlová elektromyografie zahrnuje zavedení jemné jehly (elektrody) do svalu, která zaznamenává elektrickou aktivitu svalu. nEMG poskytuje přesnější a detailnější informace o funkci jednotlivých svalových vláken a je často používána k diagnostice neurologických a svalových poruch.

Indikace pro EMG vyšetření

EMG vyšetření se provádí u pacientů s podezřením na různé neurologické a svalové poruchy, jako jsou:

EMG vyšetření při podezření na zánět karpálního tunelu

EMG vyšetření je často využíváno pro diagnostiku karpálního tunelového syndromu (CTS), což je stlačení mediánního nervu v zápěstí. CTS může způsobit bolest, brnění, slabost a ztrátu citlivosti v prstech a ruce. EMG může pomoci potvrdit diagnózu CTS, zjistit závažnost poškození nervů a případně určit, zda je nutný chirurgický zákrok.

Při vyšetření CTS se obvykle používá kombinace elektromyografie (EMG) a elektrodiagnostických testů, jako je nervová rychlost vedení (NCV). NCV měří rychlost, kterou elektrické signály cestují podél nervů, a může odhalit zpomalení vedení v oblasti karpálního tunelu.

Během EMG vyšetření při podezření na CTS může lékař provést jehlovou elektromyografii svalů ruky inervovaných mediánním nervem. Tím se zjistí, zda je funkce nervu narušena a zda jsou přítomny známky denervace nebo reinnervace.

Pokud potřebujete ulevit od příznaků karpálního tunelu, doporučujeme vyzkoušet některý z těchto přípravků, které si snadno vmasírujete na zápěstí a předloktí postižené ruky.

Výsledky EMG a NCV testů mohou pomoci lékaři určit nejlepší léčbu pro pacienta s CTS, která může zahrnovat konzervativní terapie, jako je změna způsobu práce, nošení zápěstní ortézy, užívání protizánětlivých léků, nebo v případě těžkých případů i chirurgickou dekompresi karpálního tunelu.

Neuropatie

EMG je užitečným nástrojem pro diagnostiku neuropatií, což jsou onemocnění periferních nervů. Neuropatie mohou být způsobeny různými faktory, jako jsou diabetická neuropatie, infekce, autoimunitní onemocnění nebo toxické látky. EMG pomáhá určit rozsah a závažnost nervového poškození.

Myopatie

Myopatie jsou poruchy přímo ovlivňující svaly. EMG může odhalit abnormality ve svalových vláknech, které mohou být přítomny u myopatií, jako je svalová dystrofie, polymyositida nebo svalová atrofie.

Radikulopatie

Radikulopatie je onemocnění nervových kořenů, které vycházejí z míchy a inervují končetiny a trup. EMG může pomoci rozlišit mezi radikulopatií a jinými neurologickými poruchami, jako je karpální tunelový syndrom nebo periferní neuropatie.

Amyotrofická laterální skleróza (ALS)

EMG může být použit k diagnostice ALS, což je progresivní neurodegenerativní onemocnění, které postihuje motorické neurony v mozku a míše. EMG může detekovat přítomnost denervace a reinnervace svalů, což jsou typické znaky ALS.

Kontraindikace a omezení EMG

EMG vyšetření má několik kontraindikací a omezení, které by měly být zváženy před provedením testu:

Koagulační poruchy

Pacienti s koagulačními poruchami nebo užívající antikoagulační léky mohou být náchylnější ke krvácení během jehlové elektromyografie. V těchto případech je důležité pečlivě zvážit rizika a přínosy testu.

Infekční onemocnění

Pacienti s infekčními onemocněními nebo zánětlivými kožními lézemi v místě zavedení elektrody by neměli podstoupit jehlovou elektromyografii, aby se snížilo riziko šíření infekce.

Elektrické interference

EMG může být ovlivněno elektrickými interferencemi z okolního prostředí nebo elektronických zařízení. Je důležité pro test zajistit vhodné prostředí a minimalizovat rušivé vlivy.

Příprava na EMG vyšetření

Před EMG vyšetřením by pacienti měli dodržet následující pokyny:

Informovat lékaře o svém zdravotním stavu

Pacient by měl lékaři sdělit veškeré informace o své aktuální léčbě, včetně užívání léků, vitamínů a doplňků stravy.

Vyhnout se použití krémů a olejů

Pacient by se měl vyhnout použití krémů, olejů nebo mastí na kůži v místě elektrod před testem, protože tyto látky mohou zhoršit přenos elektrických signálů.

Oblečení

Pacient by měl nosit pohodlné a volné oblečení, které umožňuje snadný přístup k testovaným svalům.

Průběh EMG vyšetření

Povrchová elektromyografie (sEMG)

Během sEMG se elektrody připevní na kůži nad testovanými svaly. Pacient bude pravděpodobně požádán, aby se uvolnil a několikrát zaťal svaly. Lékař nebo technik také může použít elektrické stimulace k vyvolání svalových kontrakcí. Elektrická aktivita svalů se zaznamenává a analyzuje.

Jehlová elektromyografie (nEMG)

Během nEMG se jemná jehlová elektroda zavede do testovaného svalu. Pacientovi bude opět požádáno, aby se uvolnil a několikrát zkontrahoval svaly. Elektrická aktivita svalu se zaznamenává prostřednictvím elektrody a analyzuje se na monitoru. Po dokončení testu se elektrody odstraní a kůže se ošetří.

Možné komplikace EMG vyšetření

EMG vyšetření je obecně bezpečnou a dobře snášenou procedurou. Povrchová elektromyografie je neinvazivní a má minimální rizika. Jehlová elektromyografie je invazivnější, ale stále považována za bezpečnou metodu. Některé možné komplikace nEMG zahrnují:

Bolest a nepohodlí

Někteří pacienti mohou pociťovat bolest nebo nepohodlí během zavádění jehlových elektrod. Tyto pocity obvykle ustoupí krátce po odstranění elektrody.

Krvácení a hematomy

Mírné krvácení nebo vznik hematomů na místě vpichu jehlové elektrody je možnou komplikací. Tato situace je obvykle neškodná a zhojí se bez dalších komplikací.

Infekce

Existuje malé riziko infekce v místě zavedení jehlové elektrody. Toto riziko je minimalizováno dodržováním správných aseptických technik.

Interpretace výsledků EMG

Výsledky EMG vyšetření jsou interpretovány lékařem, který zhodnotí amplitudu, tvar, trvání a frekvenci svalových signálů. Tyto parametry mohou být porovnány s normálními hodnotami pro diagnostiku různých neurologických a svalových poruch. Někdy může být nutné provést další testy nebo konzultovat s dalšími specialisty pro úplnou diagnostiku.

EMG vyšetření je důležitým diagnostickým nástrojem, který lékařům pomáhá identifikovat a léčit různé neurologické a svalové poruchy. Povrchová a jehlová elektromyografie poskytují cenné informace o funkci svalů a nervů, které mohou být klíčové pro správnou diagnostiku a léčbu. Přestože existují některá rizika a omezení spojená s EMG vyšetřením, je to obecně bezpečná a dobře snášená procedura s významnými diagnostickými přínosy.

Pomohl vám tento článek? Budeme rádi, když ho budete sdílet a pomůžete tak někomu dalšímu ke snížení stresu z tohoto vyšetření, opravdu se není čeho bát. Můžete si také přečíst naše další zajímavé články.