Blog

Potápění otevírá dveře do úplně nového světa – pod hladinou na vás čeká dobrodružství, relaxace i poznání. V tomto obsáhlém průvodci se přátelsky a srozumitelně podíváme na vše, co začátečník potřebuje vědět o rekreačním potápění. Probereme, proč je potápění skvělým koníčkem, jaké zásady by měli noví potápěči znát, jak získat potápěčskou licenci, přehled základního vybavení (s tipy na výběr) i nejčastější chyby nováčků. Také doporučíme vhodné destinace pro první ponory (v ČR i okolí) a poradíme, jak zůstat v kondici a dál se zlepšovat. Ponořme se do toho!

1. Proč je potápění skvělý koníček

Potápění patří k aktivitám, které nabízejí jedinečné zážitky spojující dobrodružství a objevování s relaxací a klidem pod hladinou. Můžete se vydat do míst, která jsou běžným turistům nedostupná – podmořský svět je plný pestrého života, vraků a úžasných scenérií, které čekají na objevení. Zároveň pod vodou panuje ticho a pocit beztíže, což mnoho potápěčů popisuje jako velmi meditativní a osvobozující stav mimo běžný shon světa.

Potápění také přináší silný pocit komunity a sdílené vášně – potkáte nové přátele, se kterými můžete sdílet zážitky z ponorů. A v neposlední řadě vás tento koníček učí o přírodě a zvyšuje povědomí o ochraně podmořského života. Potápěči se naučí oceňovat biodiverzitu a pěstují si hlubší vztah k naší nádherné, ale křehké planetě. Mnoho z nás tak začne vnímat moře a vodní ekosystémy s novým respektem a nadšením přispívá k jejich ochraně.

Shrnutí hlavních lákadel potápění:

• Dobrodružství a objevování: Pod hladinou objevíte vraky lodí, korálové útesy či jeskyně, kam se jinak nedostanete. Každý ponor může být malá expedice.
• Klid a beztíže: Pod vodou zažijete pocit beztíže a klidu – slyšíte jen svůj dech a šumění bublinek. Je to dokonalý únik od stresu a rutina.
• Cestování na nové úrovni: Díky potápění můžete naplno prozkoumat exotické destinace i pod vodou, nejen na souši. Dovolené u moře tak dostanou nový rozměr.
• Nové dovednosti a výzvy: Naučíte se pracovat s výstrojí, orientovat se pod vodou a překonávat sami sebe. Každý pokrok přináší radost a sebevědomí.
• Komunita a přátelství: Potápěči drží při sobě. Čeká vás spousta společných akcí, klubových ponorů a večerních posezení s historkami „od vody“.

Zkrátka, potápění je koníček, který obohatí váš život po fyzické i duševní stránce. Zlepší vám kondici, dá vám nový pohled na svět a poskytne nekonečnou zásobu nezapomenutelných zážitků. Tak neváhejte – ponořte se do toho unikátního světa modrých hlubin a nechte se okouzlit krásami pod hladinou!

2. Co by měl vědět každý začátečník

Než se poprvé vydáte pod vodu s přístrojem, je dobré mít přehled o základních principech bezpečného potápění a vědět, jak ponor probíhá. Rekreační potápění je při dodržování pravidel velmi bezpečný sport (statisticky je bezpečnější než jízda na kole), ale začátečník by měl respektovat určitá omezení a postupy.

Základy bezpečnosti a průběh ponoru:

• Potápějte se vždy s parťákem (buddy). Nikdy byste neměli pod vodu sami – zkušenosti ukazují, že přítomnost buddyho výrazně zvyšuje bezpečnost a snižuje riziko nehody. Před ponorem si s buddym vždy domluvte plán a komunikaci.
• Naplánujte si ponor a dodržujte plán. Ještě na souši si ujasněte maximální hloubku a čas ponoru (podle své certifikace a kapacity lahve). Domluvte se na trase nebo orientačních bodech a naplánujte návrat s dostatečnou rezervou vzduchu. Při rekreačních ponorech se obvykle držíme pravidla bezdekompresních limitů (žádné dlouhé zastávky na výstupu nejsou potřeba).
• Zkontrolujte si výstroj před vstupem do vody. K základním návykům patří tzv. buddy check – vzájemná kontrola s buddym, zda máte vše správně vybavené a funkční. Ujistěte se, že kompenzátor vztlaku (BCD) i automatika (regulátor) jsou v perfektním stavu, hadice správně připojené a nikde neuniká vzduch. Nezapomeňte otevřít ventil na lahvi a zkontrolovat tlak na manometru.
• Sestupujte pomalu a vyrovnávejte tlak. Při zahájení ponoru jdeme pomalu dolů po laně či pozvolna volnou vodou. Každých pár metrů nezapomeňte vyrovnat tlak v uších (zacpáním nosu a jemným fouknutím, nebo polknutím). Tím předejdete bolesti uší či barotraumatu – poranění ušních dutin vlivem tlaku. Také masku můžete přifouknout nosem, aby se v ní vyrovnal tlak a „nešponovala“ na obličeji.
• Nikdy nezadržujte dech! Zásada číslo jedna při potápění s přístrojem: vždy dýchejte plynule a nezadržujte dech při pohybu nahoru. Při výstupu se v plicích rozpíná vzduch a zadržení dechu by mohlo způsobit vážné poškození plic (plicní barotrauma). Naštěstí se toto riziko při dodržení pravidla „stále dýchej“ eliminuje.
• Pod vodou komunikujte a buďte v klidu. Naučte se základní potápěčské signály rukou (OK, stoupáme, klesáme, problém atd.) – jsou mezinárodně standardizované a domluvíte se jimi s kýmkoliv. Pohybujte se pomalu, rozvážně a snažte se uvolnit. Pokud by se vyskytl problém (např. do masky nateče voda), zastavte se, signalizujte buddymu a řešte situaci podle výcviku. Panika je váš nepřítel – s dobrým tréninkem ale není důvod panikařit ani při drobných potížích.
• Sledujte své přístroje – zejména tlak a čas. Průběžně kontrolujte manometr (tlak v lahvi) a počítač nebo hodinky s hloubkoměrem. Nikdy nedýchejte lahev „do prázdna“ – v rekreačním potápění se obvykle plánuje začít výstup nejpozději při 50 bar zbytkového tlaku. Nedostatek vzduchu pod vodou je jedna z nejnebezpečnějších situací, proto hlídejte, ať máte vždy rezervu pro klidný výstup a případnou bezpečnostní zastávku.
• Výstup provádějte pomalu a kontrolovaně. Zlaté pravidlo je stoupat pomaleji než cca 10 m za minutu (většina počítačů hlídá stoupací rychlost). Tím umožníte tělu postupně vyloučit přebytečný dusík dýcháním a předejdete dekompresní nemoci. Standardem je také provést bezpečnostní zastávku v 5 metrech na 3 minuty na konci každého ponoru – jednoduše se v malé hloubce na chvíli zastavíte, uvolníte a pak teprve vynoříte. Během výstupu opět nepřestávejte dýchat a případně vypouštějte vzduch z BCD, aby vás vztlak nekontrolovaně neurychlil.
• Typy potápění: Začátečníci se v kurzu naučí přístrojové potápění (scuba diving) v otevřené vodě. Existují i další formy – například šnorchlování (pouze s maskou a šnorchlem na hladině), nebo freediving (nádechové potápění bez přístroje). Tyto disciplíny mohou být skvělým doplňkem, ale vyžadují vlastní trénink. V přístrojovém potápění se dále rozlišuje rekreační (do určité hloubky a bez dekompresních zastávek) a technické potápění (hlouběji, delší doby s nutnými zastávkami, někdy v uzavřených prostorech atd.). Jako začátečníci se zatím držte rekreačních limitů – tedy max. kolem 18 metrů hloubky a vždy s možností přímého výstupu na hladinu. Nezkušení potápěči by se neměli pouštět do prostředí bez možnosti přímého vynoření jako jsou jeskyně, vraky lodí (vplouvání dovnitř) nebo potápění pod ledem. Tyto pokročilé typy ponorů vyžadují další výcvik a zkušenosti.

Pamatujte, že základní kurz vás vše potřebné naučí a prakticky si natrénujete reakce na běžné situace (např. odstranění vody z masky, dýchání z náhradního zdroje, postupy pro výstup atd.). Přesto je dobré mít výše uvedené zásady neustále na paměti. S nimi bude každý váš ponor bezpečný a příjemný zážitek.

A jak vlastně ponor probíhá? Typicky se s instruktorem nebo parťákem domluvíte na plánu, připravíte výstroj, zkontrolujete se navzájem a vstoupíte do vody (z lodi skokem pozadu nebo z břehu postupně). Na hladině si ještě dáte signál OK a pak společně zahájíte sestup. Pod vodou si užíváte krásy okolí, sledujete přístroje a komunikujete základními signály. Když někdo ukáže, že má 50 bar nebo podle dohody, otočíte ponor a pomalu se vracíte. Provedete bezpečnostní zastávku, vynoříte se, dáte si signál OK na hladině a zamíříte k lodi či břehu. Nakonec vypnete přístroj, odložíte výstroj z vody a nadšeně si s buddym plácnete, protože právě sdílíte zážitek, který „suchozemec“ těžko pochopí 😊.

3. Potápěčská licence: jak a kde ji získat

Abyste se mohli bezpečně potápět bez dozoru instruktora, budete potřebovat potápěčskou licenci (certifikaci). To ale není žádná překážka – základní kurz zvládne většina lidí během několika dní a jde o zábavný výcvik plný nových zkušeností.

Potápěčské asociace a stupně certifikace: Celosvětově působí několik výcvikových systémů, nejznámější jsou PADI, SSI, případně CMAS, NAUI a další. Všechny hlavní asociace si vzájemně uznávají kvalifikace – pokud získáte certifikaci např. PADI Open Water Diver, můžete s ní potápět kdekoli na světě (do hloubky 18 m) a případně pokračovat navazujícími kurzy i u jiné asociace. Důležité je, abyste kurz absolvovali u kvalifikované a renomované potápěčské školy či instruktora.

Průběh základního kurzu (Open Water Diver): Základní kurz se obvykle skládá z teoretické výuky, cvičení v bazénu (nebo mělké chráněné vodě) a čtyř ponorů ve volné vodě. V teorii se naučíte principy vztlaku, tlakových změn, bezpečnostní pravidla, práci s tabulkami/počítačem, plánování ponoru apod. V bazénu si poprvé vyzkoušíte dýchání z automatiky pod vodou a natrénujete základní dovednosti (vylití masky, sdílení vzduchu, ovládání BCD atd.) v klidném prostředí. Následně pod dohledem instruktora absolvujete 4 skutečné ponory ve volné vodě (například v lomu nebo v moři), kde si upevníte dovednosti a získáte jistotu. Po úspěšném zvládnutí kurzu obdržíte certifikát (plastovou kartičku a elektronický záznam), který vás opravňuje potápět se do určité hloubky s dalším certifikovaným potápěčem.

Kde je možné kurz absolvovat: Potápěčské kurzy probíhají celoročně – v ČR často od jara do podzimu na lomech či ve školených základnách, v zimě pak v bazénech a indoor centrech (např. v potápěčské věži v Liberci či ve speciálním hlubokém bazénu). Alternativně mnoho lidí volí kurz na dovolené u moře – v turistických destinacích (Egypt, Chorvatsko, Thajsko aj.) najdete potápěčská centra nabízející rychlokurzy. Pozor však na příliš zrychlené kurzy – je lákavé udělat si licenci za 3 dny u teplého moře, ale příliš uspěchaný výcvik nemusí dát dostatek prostoru všemu porozumět a nacvičit. Vyplatí se vybrat si kvalitní školu s dobrými referencemi a zkušenými instruktory, i kdyby kurz trval o den dva déle. Vyhněte se „rychlokvašeným“ kurzům za pár dní – špatná výuka by vás mohla od potápění odradit nebo způsobit nejistotu.

V Česku existuje řada potápěčských center a klubů (v Praze, Brně, Ostravě i jinde), které kurzy nabízejí. Stačí projet internetová hodnocení nebo se poptat známých potápěčů a určitě najdete instruktora, se kterým si lidsky sednete. Cena základního kurzu se pohybuje řádově kolem 8–12 tisíc Kč (včetně zapůjčení výstroje). Do této investice se rozhodně vyplatí jít – získáte kvalitní výcvik, licenci platnou po celém světě a hlavně bezpečné návyky pro celý zbytek potápěčské kariéry.

Po získání licence (Open Water Diver) byste měli samostatně zvládat ponory s buddym do hloubky cca 18 metrů. Doporučuje se zpočátku potápět s zkušenějšími parťáky a postupně nabírat praxi. Existují pak navazující kurzy jako Advanced Open Water Diver (pokročilý kurz s pěti tematickými ponory, posouvá limit na 30 m), kurz Nitrox (potápění s obohaceným vzduchem), Rescue Diver (záchranář potápěč) a desítky specializací (noční potápění, vraky, suchý oblek, hloubkové potápění atd.). Ale to už je hudba budoucnosti – pro začátek vám Open Water bohatě otevře dveře do podvodního světa. 😊

4. Základní potápěčské vybavení

Co budete k potápění potřebovat za výstroj? Začátečníci si většinou velkou část vybavení půjčují (v kurzu vám vše poskytne škola). Postupně si ale možná budete chtít pořídit vlastní výbavu. Zde je přehled základního vybavení pro přístrojové potápění – u každé položky uvádíme, k čemu slouží, a nenápadně odkazujeme na kategorii e-shopu, kde lze dané věci sehnat:

• Maska – potápěčská maska (brýle) vám umožňuje vidět pod vodou ostře. Na rozdíl od plaveckých brýlí zakrývá i nos (aby šel vyrovnat tlak v masce při sestupu). Důležitý je kvalitní silikonový lícnice a temperované sklo, které odolá tlaku. Vyberte masku, která dobře těsní na vašem obličeji a je pohodlná. (Kategorie: masky na potápění a šnorchlování)
• Šnorchl – dýchací trubice, která umožňuje plavat po hladině a dýchat obličejem ve vodě, aniž byste plýtvali vzduch z lahve. Hodí se při čekání na buddyo na hladině nebo při šnorchlování kolem lodi. Za pár stovek pořídíte šnorchl s ventilem pro snadné vylití vody a klapkou proti vlnám. (Kategorie: šnorchly)
• Ploutve – zajišťují efektivní pohyb pod vodou. Nasazují se na nohy a výrazně znásobují sílu záběru oproti plavání bez nich. Existují botičkové ploutve (nazouvací naboso, vhodné do bazénu nebo teplé vody) a páskové ploutve (s otevřenou patou na neoprenové boty – ty jsou nejběžnější pro potápění v moři a chladnějších vodách). Ploutve by měly být dostatečně pevné, ale ne extrémně tvrdé, aby vás z nich nebolely nohy – výběr tuhosti záleží i na vaší kondici. (Kategorie: potápěčské ploutve)
• Neoprenový oblek – neopren (mokrý oblek) vás chrání před prochladnutím a poraněním v podvodním prostředí. I ve vodě kolem 25 °C po delším čase prochladnete, takže oblek je důležitý i v teplých mořích. Neopren funguje tak, že pod ním zůstane tenká vrstva vody, která se ohřeje teplem těla a izoluje. Obleky se vyrábějí v různých tloušťkách – v tropickém moři stačí 3 mm krátký oblek, ve Středomoří či lomech v ČR potřebujete spíše 5–7 mm dlouhý oblek, případně dvojdílný neopren. Klíčové je, aby oblek dobře přiléhal (nesmí moc volně plandat, jinak do něj zatéká studená voda). Pro velmi studenou vodu existují suché obleky, v nichž zůstanete zcela suší, ale ty vyžadují speciální kurz. Začátečníci si vystačí s kvalitním „mokrym“. (Kategorie: neoprenové obleky)
• Automatika (regulátor) – srdce potápěčské výstroje. Jde o dýchací přístroj, který se připojuje k tlakové lahvi a dodává vám vzduch v dýchatelném tlaku. Skládá se z 1. stupně (ten se našroubuje na ventil lahve a snižuje tlak z cca 200 bar na středotlak ~10 bar) a 2. stupně neboli plicní automatiky, což je samotný náustek do úst. Máte hlavní automatiku a záložní („octopus“) pro buddyho v nouzi. K regulátoru patří i manometr (tlakoměr lahve) a inflátorová hadice k BCD. Moderní automatiky jsou velmi spolehlivé – při nákupu hledejte osvědčené značky a případně speciální úpravu pro studenou vodu, pokud se plánujete potápět v chladných lokalitách (aby automatika nezamrzala). (Kategorie: dýchací automatiky)
• Tlaková láhev – robustní ocelová nebo hliníková láhev naplněná stlačeným vzduchem, který dýcháte pod vodou. Běžný objem je 10–15 litrů, plní se na tlak 200 bar (vzácně 300 bar). Standardní 12l láhev na 200 bar obsahuje asi 2400 litrů vzduchu, což rekreačnímu potápěči vystačí zhruba na 30–50 minut ponoru (dle hloubky a spotřeby). Láhev má na vrchu ventil pro připojení automatiky. Pro začátečníka není nutné láhev vlastnit – všude na světě se dají půjčit naplněné lahve na ponor. Pokud ale kupujete, volte podle váhy (ocelové jsou těžší, ale mají lepší vztlakové vlastnosti) a preferovaného objemu. (Kategorie: tlakové lahve)
• Kompenzátor vztlaku (BCD vesta) – nafukovací vesta (buď klasický jacket nebo křídlo), která slouží k udržování neutrálního vztlaku během ponoru. Připnete k ní láhev a automatiky, oblečete si ji jako vestu a na hladině si ji nafouknete, aby vás nadnášela. Pod vodou pak pomocí inflátoru přidáváte nebo upouštíte vzduch a tím dosáhnete vznášení (neutrální vztlak). BCD také poskytuje úchyty na příslušenství a integrované kapsy na zátěž u moderních typů. Při výběru dbejte na správnou velikost (aby vám jacket dobře seděl utažený, ale neškrtil), dostatečný počet D-kroužků a kapes a také zda chcete integrovnou zátěž (už žádný opasek). (Kategorie: kompenzátory vztlaku (BCD))
• Zátěžový systém – protože člověk a výstroj mají přirozený vztlak, potápěči nosí závaží, aby dosáhli neutrálního vztlaku. Tradičně se používá opasek s olověnými závažíčky, dnes často nahrazen integrovanými kapsami v BCD nebo v případě křídel tzv. backplate s vestařinou. Začátečník si zpravidla půjčí opasek a přidá tolik kilo olova, kolik mu poradí instruktor (typicky 4–8 kg dle tělesné konstituce a obleku). Správné vyvážení je klíčové – cílem je nést jen nutné minimum zátěže pro pohodlné potápění (přetěžování je chybou, viz níže). (Kategorie: závaží a opasky )
• Potápěčský počítač nebo tabulky – pro rekreační ponory dnes většina potápěčů používá potápěčský počítač na zápěstí. Ten neustále sleduje hloubku, čas a vypočítává nasycení dusíkem, aby vás varoval před překročením limitů (dekompresní nemoci). Zobrazuje i doporučené zastávky, teplotu vody atd. Jako začátečník můžete zpočátku potápět podle instruktora či zkušenějšího kolegy, ale počítač se vyplatí pořídit brzy – značně zvýší vaši bezpečnost i komfort (nemusíte ručně luštit tabulky). Alternativou jsou potápěčské hodinky a hloubkoměr + dekompresní tabulky, ale to je spíše záložní plán. (Kategorie: počítače a měřicí přístroje)
• Další doplňky: K základní výbavě patří ještě potápěčské boty (neoprenové botičky do otevřených ploutví, chrání i před ježky na pláži), rukavice (v chladné vodě nebo na ochranu rukou, ale pozor – v tropických lokalitách jsou kvůli ochraně korálů často zakázané), případně neoprenová kukla (velmi pomáhá udržet teplo). Z bezpečnostních pomůcek začátečníkům doporučujeme signální bójku (deko bójku) – výrazný oranžový/červený vak, který můžete při výstupu na volné vodě nafouknout a označit tak svou polohu pro lodě a kolegy na hladině. Hodit se může i malá potápěčská svítilna (i ve dne pro škvíry a jeskyně), nůž nebo řezák na případné uvolnění z lana či sítě a vodotěsná tabulka s tužkou pro psaní vzkazů pod vodou. Tyto věci však přichází na řadu, až když zvládnete základy a začnete se profilovat určitým směrem.

Poznámka: Nemusíte hned kupovat kompletní výstroj – většina začátečníků začíná s vlastní maskou, šnorchlem a počítačem (to jsou osobní věci, které se hodí mít vlastní). Ostatní výstroj (lahev, automatiky, BCD, oblek atd.) se dá pohodlně půjčit na místě ponoru nebo v klubu. Až časem zjistíte, co od vybavení preferujete, můžete investovat do vlastních kousků.

5. Tipy pro výběr vybavení

Pokud se rozhodnete pořídit si vlastní potápěčské vybavení, vyplatí se vědět, na co se při výběru zaměřit. Každý potápěč má trochu jiné preference, ale zde je několik obecných rad, co je důležité u jednotlivých částí výstroje:

• Maska: Nejdůležitější je perfektní těsnění a pohodlí. Maska musí sedět na obličeji tak, aby nikde netlačila a neprotékala. Při zkoušení udělejte test – přiložte masku (bez přezky) na obličej a lehce nosem nasajte vzduch. Maska by měla držet na tváři i bez gumy a nikde táhnout falešný vzduch. Tak poznáte, že dobře těsní. Dále zkontrolujte, že dosáhnete na nos (kvůli vyrovnávání tlaku) a že máte dobré zorné pole. Skla by měla být temperovaná (kalená) pro bezpečnost. Silikon volte ideálně kvalitní, měkký – čirý silikon může po čase mírně zažloutnout, černý silikon zase omezuje odlesky (oblíbený u fotografů). Každopádně investice do masky se vyplatí – i dražší maska (cca 1000–2000 Kč) vám vydrží roky a udělá obrovský rozdíl v pohodlí pod vodou.
• Ploutve: U ploutví se zaměřte na typ a tuhost. Pro většinu potápění jsou vhodné páskové (open heel) ploutve v kombinaci s neoprenovými botami – jsou univerzálnější a pohodlnější při chůzi po souši. Botičkové ploutve využijete v bazénu nebo pro šnorchlování v teplé vodě bez bot. Ploutve by měly velikostí odpovídat vaší noze (s botou), aby dobře seděly v nártu a nepřetáčely se. Tuhost listu vybírejte podle své síly – příliš měkké ploutve nebudou mít záběr, příliš tvrdé vás rychle unaví. Moderní konstrukce (dělené „split“ ploutve, různá žebra a otvory) mohou pomoci záběru, ale nejsou nutností. Důležitější je, aby ploutev nebyla vyloženě gumová „vařečka“ ani neúprosná „prkno“. Také zvažte prostředí – pro potápění v suchém obleku se dělají těžší a robustnější ploutve, které vykompenzují pozitivní vztlak bot a nohavic. Na cestování do tropů se naopak hodí lehčí ploutve kvůli váze.
• Neoprenový oblek: Hlavním parametrem je tloušťka a střih. Tloušťku volíte podle teploty vody, kde se budete nejčastěji potápět – např. 3 mm shorty do Egypta v létě vs. 7 mm semi-dry oblek s kuklou do chladnějších lomů. Určitě investujte do kvalitního neoprenu – levné obleky mohou mít horší flexibilitu a izolaci. Střih obleku by měl odpovídat vaší postavě: sledujte délku rukávů, nohavic, obvod krku (nesmí škrtit, ale nesmí tam proudit voda). Dámy by měly volit dámské obleky, pánové pánské – rozdíly ve střihu jsou podstatné. Neopren musí dobře přiléhat, ale zároveň vás nesmí omezovat v pohybu (zkuste dřep, předpažení). Pro studenou vodu se hodí oblek s manžetami na zápěstích a kotnících, které omezí cirkulaci vody. Pokud jste zimomřiví, zvažte navíc neoprenovou kuklu a vestu pod oblek. Každopádně pamatujte, že ve studené vodě (pod ~10 °C) je už vhodný spíše suchý oblek, ale ten vyžaduje speciální trénink.
• Automatika (regulátor): Při výběru dýchacího automatu dbejte na spolehlivost a vhodnost pro vaše podmínky. Obecně známé značky (Apeks, Aqualung, Scubapro, Mares aj.) nabízejí kvalitní modely. Pro rekreační potápění v teplých vodách stačí jednodušší plicní automatika, ale do studené vody vybírejte tzv. „automatiku do studené vody“ – má tepelný výměník nebo uzavřený první stupeň, aby nezamrzala. Důležitou vlastností je vyváženost (balanced) vs. nevyváženost – vyvážené automatiky dodávají vzduch lehce v celém rozsahu tlaku v lahvi a hloubek. Jsou sice dražší, ale dýchání je s nimi komfortnější zejména ke konci lahve a hlouběji. Pro začátek ale nevyvážená postačí, pokud neplánujete hned hluboké ponory. Při zkoušení zkuste, jak vám sedí náustek v ústech (dá se vyměnit), a zda druhý stupeň není příliš těžký (může tahat v puse). Také zvažte délky hadic – standardní setup má dlouhou žlutou hadici pro octopus, což je fajn pro bezpečnost. Ideální je nechat si poradit od instruktora, který zná vaše potřeby. A nezapomeňte na pravidelný servis automatik (obvykle jednou ročně nebo po 100 ponorech).
• BCD vesta (kompenzátor vztlaku): U kompenzátoru je zásadní správná velikost a styl. Vesta typu jacket obepíná tělo a po nafouknutí vás nadnáší z boků a zad, zatímco křídlo má vak na zádech a vpředu jen popruhy – to je populární u pokročilých, ale pro začátečníka klidně začít s jacketem, ve kterém se člověk cítí jako v pohodlné vestě. BCD by mělo mít dostatečný výtlak (u běžných vest cca 15–20 l, u křídel i více), pohodlný střih (polstrování, neškrtící popruhy) a dost možností upevnění vybavení (kapsy, D-kroužky). Hodí se integrovaná zátěž – kapsy na olova, které lze v nouzi rychle odhodit. Zkontrolujte, že inflátor jde snadno ovládat i v rukavicích a že vesta má dostatek vypouštěcích ventilů (horní, dolní). Nemusíte hned kupovat top model, ale vyhněte se i úplně nejlevnějším kouskům neznámých značek – BCD je klíčový pro vaši kontrolu vztlaku a komfort na hladině.
• Počítač a měřicí přístroje: U potápěčského počítače pro začátečníka hledejte přehledný displej a jednoduché ovládání. Nemusí mít všechny pokročilé funkce, ale měl by umět zobrazit aktuální a maximální hloubku, čas ponoru, dekompresní informace a samozřejmě zbývající bezdekompresní čas. Většina přístrojů dnes zvládá i nastavení Nitroxu (směsi s kyslíkem do 40 %), což se hodí do budoucna. Populární jsou např. jednoduché počítače ve tvaru hodinek. Důležitá je spolehlivost – raději osvědčený model od Suunta, Mares, Aqualungu apod. než neznámý experiment. U manometru a kompasu není moc co radit – manometr by měl mít dobře čitelnou stupnici (ideálně luminiscenční pro šero) a robustní hadici; kompas zase otočnou růžici s dobře viditelnou stupnicí. Tyto přístroje často koupíte i v kombinaci jako tzv. konzoli.

Obecné doporučení: Než vybavení koupíte, zkuste si ho pokud možno vyzkoušet v praxi. Mnoho center umožňuje demo ponory s konkrétním modelem BCD nebo automatiky. Taky se nebojte zeptat zkušenějších – potápěči rádi poradí, co se jim osvědčilo. A pamatujte, že u výstroje jde o bezpečnost – vyplatí se investovat do kvality. Například maska, automatika nebo počítač jsou věci, kde by cena neměla být hlavní faktor, důležitější je, aby vám dobře sloužily a cítili jste se díky nim pod vodou lépe.

6. Časté chyby začátečníků a jak se jim vyhnout

Každý někdy začínal a je normální, že nováčci občas chybují. Důležité je se z chyb poučit a příště už vědět, jak jim předcházet. Zde jsou nejčastější chyby začínajících potápěčů a tipy, jak se jim vyhnout:

1. Špatné vyvážení a kontrola vztlaku – Mnoho začátečníků má tendenci vzít si příliš mnoho olova „pro jistotu“. Výsledkem je, že jsou přetížení a musí mít hodně nafouknutou BCD, aby se vůbec udrželi v neutrálním vztlaku. To znesnadňuje plavání a kontrolu hloubky. Jak se tomu vyhnout: Nechte si poradit od instruktora s množstvím zátěže a postupně ji optimalizujte. Na konci ponoru byste měli s téměř prázdnou lahví (50 bar) a prázdnou BCD pomalu klesat – pokud padáte rychle, máte moc olova. Trénujte pocit neutrálního vztlaku během kurzu a nebojte se zkoušet jemně dofukovat a vyfukovat BCD, abyste našli rovnováhu. Taky nezapomínejte upouštět vzduch z BCD během výstupu, abyste nevyletěli nahoru.
2. Příliš rychlý výstup – Nadšení nebo nervozita může vést k tomu, že nováček vystoupá rychleji, než je bezpečné. To zvyšuje riziko dekompresní nemoci a poranění plic. Jak se tomu vyhnout: Neustále sledujte svůj počítač nebo hloubkoměr při výstupu. Ideálně stoupejte pomaleji než 10 m/min. Naučte se vnímat bubliny – neměli byste stoupat rychleji než vaše vydechované bubliny. Vždy zařazujte bezpečnostní zastávku 5 m/3 min. Pokud zjistíte, že jste vystoupali moc rychle, zastavte hned v mělčí hloubce a vydýchejte tam pár minut navíc.
3. Zadržování dechu – V začátcích, kdy si člověk zvyká na dýchání z automatiky, se může přistihnout, že na moment zadržel dech (např. při soustředění nebo při stoupání). To je nebezpečný návyk. Jak se tomu vyhnout: Od první lekce si vštěpujte mantru „dýchej kontinuálně“. I když třeba vylepšujete vztlak dechem, nikdy ne zcela nezavírej glotis – vzduch musí mít cestu ven. Inhalujte i exhalujte plynule, klidně a do hloubky. Pokud cítíte nutkání dech zadržet (třeba když něco upravujete), raději na vteřinu dva vydechněte jen „do vody“ kolem náustku (automatika si poradí). Lepší vypustit pár bublinek mimo než na moment utěsnit plíce.
4. Podcenění plánování a briefing – Začátečník občas vleze do vody bez jasné domluvy s buddym, kam jdou, jak dlouho, co v případě ztracení apod. Tím se vystavuje stresu a zmatkům pod vodou. Jak se tomu vyhnout: Vždy si dopředu dohodněte plán ponoru – i na jednodušší ponor v lomu si s parťákem řekněte: „poplaveme podél stěny doprava do 100 bar, max 15 m, pak se otočíme a zpět, v 5 m zastávka“. Domluvte si také, co uděláte, když se navzájem ztratíte (standardně pátráme max minutu a pak výstup na hladinu a znovushledání). Mějte jasno, kdo nese kompas, kdo bójku atd. Těch pár minut plánování na hladině vám ušetří nejistotu dole.
5. Nesledování manometru (vzduchu) – Někdy se noví potápěči nechají unést krásou ponoru a zapomenou hlídat tlak v lahvi. Pak zjistí, že mají jen 30 bar a jsou daleko od výstupového bodu – velmi riziková situace. Jak se tomu vyhnout: Udělejte si z kontroly tlaku zvyk každých pár minut. Klidně se s buddym domluvte na signálu „kolik máš?“ a kontrolujte se navzájem. Stanovte si předem turn pressure (tlak otočení zpět) a reserve pro výstup. Například: z 200 bar jdeme zpět při 100 bar, v 50 bar začínáme výstup na hladinu. Jakmile dosáhnete tlaku k návratu, hned to signalizujte a ponor ukončete bez váhání. Pamatujte – pod vodou platí: Kdo má méně vzduchu, určuje další průběh ponoru. Je lepší být na lodi s 50 bar zbytkem než zoufale šlapat vodu a čekat na dofouknutí žaketu od kolegy, protože vám došel vzduch.
6. Příliš rychlý postup do náročných situací – Mladí potápěči občas získají sebedůvěru a mají chuť hned zkusit hlubší ponory, vraky, noční ponor apod., aniž by na to měli dost zkušeností. Nebo se nechají přemluvit zkušenějšími k ponoru, který je nad jejich aktuální schopnosti. Jak se tomu vyhnout: Buďte k sobě upřímní ohledně svých limitů. Vaše certifikace má důvodem stanovené určité limity (max hloubku, prostředí) – dodržujte je. Nechoďte hned po kurzu do jeskyně nebo pod led, i kdybyste tam hrozně chtěli. Tyto disciplíny vyžadují pokročilé dovednosti a speciální výcvik. Zkušenosti nabírejte postupně. Pokud něco nové chcete zkusit (např. noční ponor), udělejte to nejdřív s instruktorem v rámci specializačního ponoru. Pokušení „to zvládnu i bez kurzu“ může vést k problémům – raději investujte do dalšího školení, které vás připraví, než riskovat.
7. Opomíjení údržby výstroje – Začátečník někdy neví, jak se o výbavu starat, nebo to podcení (např. nechá neopren celý den na slunci, nezajde s automatikou na servis). Špatně udržovaná výstroj může selhat nebo mít zkrácenou životnost. Jak se tomu vyhnout: Naučte se základní péči o výbavu. Po každém ponoru ve slané vodě vše opláchněte sladkou vodou. Neopren sušte ve stínu na ramínku (rozepnutý, naruby a pak zvenku). Automatiky nikdy nevyplachujte bez nasazené krytky na první stupeň! Nechte je dobře vyschnout a nedávejte je na přímé slunce. Jednou ročně (nebo dle doporučení) dejte automatiku do servisu – je to otázka pár tisíc, ale máte jistotu, že uvnitř vše funguje. U lahví zajistěte pravidelné tlakové zkoušky (v ČR obvykle co 5 let). Nenechávejte výstroj špinavou či mokrou v tašce – plísně a rez jsou nepřítel. Když se o vybavení budete starat, odmění se vám spolehlivostí pod vodou.
8. Ztráta respektu a podcenění stresu – Poslední chybou, která může přijít spíše až po pár ponorech, je uspokojení a pocit „už to umím, teď už se nemusím tolik soustředit“. I zkušenější začátečníci občas podcení přípravu, přecení svoje schopnosti nebo ignorují lehké příznaky stresu či únavy. Jak se tomu vyhnout: Udržujte si pokoru vůči vodnímu živlu. Každý ponor připravujte se stejnou pečlivostí jako ten první. Pokud se necítíte dobře (nachlazení, kocovina, nervozita), odložte ponor – voda neuteče. Nepřestávejte se učit – i po kurzu je dobré číst si knihy, články, sledovat videa, jak správně reagovat v různých situacích. A hlavně potápějte se pravidelně – delší pauzy znamenají, že některé dovednosti zreziví a první ponor po pauze by měl být opatrnější. Když si nejste něčím jistí, klidně se vraťte k instruktorovi na ponor zdokonalovací, není to ostuda. Lepší, než dělat chyby zbytečně.

Tímto výčtem vás nechceme odradit – naopak, většině chyb se lze snadno vyhnout dodržováním pravidel z předchozí kapitoly a poctivým tréninkem. Každý chybný krok je poučení. Potápění je celoživotní učení a i ostřílení profíci stále pilují své dovednosti. Buďte trpěliví sami se sebou, važte si každé zkušenosti navíc a hlavně si uchovejte radost z potápění – s ní jde všechno snáz.

7. Doporučené destinace pro první ponory

Konečně se dostáváme k tomu nejlepšímu – kam se jako čerstvý potápěč vydat za svými prvními ponory. 😊 Možností je spousta, ať už doma v ČR, v blízkém okolí nebo v trochu exotičtějších krajích. Pro začátek je ideální volit lokality, které nabízejí dobrou viditelnost, snadný přístup do vody a zázemí pro potápěče (jako půjčovna lahví, plnění vzduchu, případně instruktoři na místě). Zde je pár tipů:

• Lom Bořená Hora (Česko) – Jedna z nejoblíbenějších potápěčských lokalit ve středních Čechách, mezi Sedlčany a Benešovem. Je to zatopený lom s maximální hloubkou okolo 23 m a pod vodou ukrývá několik lákadel – například potopený vrtulník Mi-2 v hloubce 11 m nebo vrak auta. Viditelnost se pohybuje mezi 2–8 m dle sezóny, což na české poměry není špatné. Bořená Hora má výhodu dobrého zázemí – na místě funguje potápěčská základna, kde si můžete půjčit výstroj, plnit lahve a dokonce se občerstvit. Vstup do vody je po schodech pozvolný, ideální pro začátečníky. Instruktoři často volí tento lom k závěrečným ponorům kurzů, protože platí, že kdo se naučí orientovat v Bořené, poradí si pak všude. 😉 Skvělá lokalita pro váš první samostatný ponor v ČR.
• Jezírko Rumchalpa (Česko) – Bývalý kamenolom u Nové Paky (Kumburský Újezd) známý jako Dive Centrum Rumchalpa. Od roku 1979 slouží k rekreačnímu i technickému potápění a je výborně uzpůsoben pro výcvik. Najdete tu základnu s kompresorem, možnost ubytování i saunu – takže ideální místo na víkendové potápěčské akce. Voda je čistá, viditelnost obvykle 4–6 m, hloubka kolem 18 m. Pod vodou jsou plošiny v různých hloubkách pro výcvik, malé atrakce a spousta ryb. Rumchalpa je skvělá pro začátečníky díky klidným podmínkám a kompletnímu zázemí.
• Senec – Guláška (Slovensko) – Kousek od Bratislavy se nachází jezero Guláška (Hlboké jazero u Sence), nejvyhledávanější potápěčská lokalita na Slovensku. Proslulé je vynikající viditelností – běžně 4–10 m, v zimě klidně přes 15 m!. Maximální hloubka je jen okolo 17 m, takže ideální pro OWD. Pod vodou vás čekají hejna ryb (kapři, okouni, štiky) zvědavě vítající potápěče. Jsou tu také potopené atrakce k prohlédnutí. Vstup do vody je pohodlný a jezero má i pláž pro rodiny. Potápěčské kluby tu pořádají kurzy i zkušební ponory, takže pro začátečníka skvělá volba – klidná voda, bohatý život a bezpečné prostředí.
• Attersee (Rakousko) – Pokud vám nevadí cestovat trochu dál za čistou vodou, vyhlášeným cílem středoevropských potápěčů je rakouské jezero Attersee v Solné komoře. Je to velké alpské jezero s křišťálově čistou vodou a viditelností často přes 10 metrů. V létě má příjemnou teplotu na povrchu (18–22 °C), takže ponory do mělčin jsou velmi pohodové. Attersee má mnoho potápěčských vstupů označených podél břehu, s vyvázanými lany, plošinami a dokonce podvodními atrakcemi. Hluboké je až 171 m – to je samozřejmě pro techniky, ale pro rekreační potápěče je tu spousta co k vidění v zóně do 20 m (potopené stromy, stěny, ryby). Navíc prostředí alpského jezera je nádherné i nad vodou. Attersee má výborné zázemí (půjčovny, plnění) v obci Weyregg a jinde. Pro první zahraniční potápěčský výlet je to perfektní volba.
• Chorvatsko – severní Jadran – Klasika pro české potápěče. Chorvatské pobřeží nabízí nespočet lokalit, kde se lze potápět přímo ze břehu nebo lodí. Pro začátečníky jsou skvělé oblasti kolem Puly, Krku, Rabu nebo Makarské – voda je v létě teplá (25 °C na hladině), viditelnost kolem 10–20 m a pod vodou najdete skalnaté stěny, malé jeskyně, vraky i pestrý život (chobotnice, hejna rybek, langusty). Výhodou je, že se často domluvíte česky/slovensky v místních centrech vzhledem k oblíbenosti této destinace. Jadran je vhodný pro první seznámení s mořským potápěním – není to daleko, prostředí je relativně mírné (žádné silné proudy, minimum nebezpečných živočichů) a podmořské scenérie jsou nádherné.
• Rudé moře (Egypt) – Pro ty, co chtějí hned zažít tropický ráj, je tu egyptské Rudé moře – destinace dostupná finančně i logisticky (pár hodin letu) a přitom světová špička v potápění. Střediska jako Hurghada, Sharm El Sheikh, Marsa Alam lákají na bohaté korálové útesy plné barevných ryb. Rudé moře je považováno za jedno z nejkrásnějších moří pro potápění na světě – hemží se korály, tajemnými tvory a velkými pelagickými rybami, navíc voda je průzračně čistá. Začátečník ocení teplotu vody ~27–30 °C a viditelnost 20+ metrů, což usnadňuje orientaci a dodává klid. Místní centra nabízejí i zkušební ponory nebo doprovod instruktora, pokud si nejste jisti. Pod dozorem zkušených si můžete troufnout i na ikonické lokality jako vrak SS Thistlegorm nebo útes Elphinstone (ale to spíš s pokročilou licencí). Každopádně Rudé moře dokáže potápěče nadchnout a namotivovat do dalších dobrodružství víc než cokoliv jiného.

Samozřejmě existuje mnoho dalších skvělých lokalit – například lomy na Vysočině (Horní Cerekev s dřevěným žralokem, Leštinka u Skutče s potopeným autobusem), Lom Svobodné Heřmanice na severu (nejhlubší u nás, přezdívaný „Šifr“), slovenské Velké Košariská – Rovinka u Bratislavy (perfektní viditelnost, vraky), polský DeepSpot (45m hluboký bazén u Varšavy) pro trénink, nebo třeba maďarský Balaton (mělké jezero s vraky lodí vhodné i pro začátečníky). Možností je opravdu spousta.

Doporučujeme se poptat ve vašem potápěčském klubu či škole – často pořádají výjezdy pro čerstvé absolventy kurzů právě na vyzkoušené lokality v okolí. Důležité je začít v prostředí, kde se budete cítit dobře a bezpečně. Postupně můžete objevovat stále víc a víc – vždyť 70 % naší planety pokrývá voda, takže je kam se potápět celý život. 😉

8. Jak zůstat v kondici a zlepšovat se v potápění

Získáním certifikátu a prvními ponory cesta teprve začíná. Potápění je dovednost, kterou lze neustále vylepšovat. Navíc je dobré udržovat se ve fyzické i psychické kondici, protože dobrá kondice z vás udělá lepšího potápěče – pomůže vám šetřit vzduch, zvládat náročnější podmínky a celkově si ponory více užít. Zde je několik tipů, jak si udržet formu a posouvat své potápěčské schopnosti dál:

• Potápějte se pravidelně. Praxe dělá mistra a u potápění to platí dvojnásob. Každým ponorem získáváte zkušenosti a jistotu. Ideální je nenechat dlouhé pauzy – pokud můžete, zkuste aspoň pár ponorů za sezónu. Nejlepší potápěči jsou ti, kdo se potápějí při každé příležitosti a stále sbírají nové zážitky. S každými zhruba 50 ponory na kontě poznáte výrazné zlepšení svých dovedností a to, co vám dřív dělalo potíže, budete dělat automaticky. Pokud nemáte možnost jezdit k moři, využijte lokální lomy, zatopené pískovny nebo bazény s potápěčskou věží. I ponor v bazénu s výstrojí je lepší než žádný – udržujete si návyky.
• Trénujte si dovednosti i „nasucho“. Spoustu schopností potřebných pro potápění lze cvičit i na suché zemi. Například rovnováhu a koordinaci – zkuste stát na jedné noze při čištění zubů nebo dělat jógu, jak radí zkušení potápěči. Tím zlepšíte stabilitu a pod vodou pak budete ladněji manévrovat. Také kontrola dýchání se dá zlepšit třeba dechovými cvičeními nebo meditací, což povede k klidnějšímu dechu a menší spotřebě vzduchu pod vodou. Pokud máte možnost, zaplavte si s ploutvemi na hladině – posílíte potřebné svaly na nohách a zlepšíte techniku kopu.
• Udržujte si fyzickou kondici. Nemusíte být vrcholový atlet, ale základní fyzička výrazně přispívá k pohodě pod vodou. Potápění samo o sobě zlepšuje svalový tonus a kapacitu plic, ale je to spíše vytrvalostní aktivita. Pro zlepšení kondice zařaďte do svého týdne trochu kardia – ideální je plavání (skvělý trénink dechu a celého těla), ale pomůže i běh, jízda na kole, cokoliv vás baví. Lepší kondice znamená, že se pod vodou méně zadýcháte (například v proudu nebo při vlečení výstroje). Také se po ponoru nebudete cítit vyčerpaní a zbyde vám energie i na večerní zábavu s přáteli potápěči. Nezapomínejte rovněž na protahování a zdravá záda – výstroj něco váží, takže prospěje třeba posilování středu těla (core cvičení), aby vás pak nebolela záda z nošení lahví.
• Pokračujte ve vzdělávání. Znalosti a další výcvik z vás udělají sebevědomějšího a bezpečnějšího potápěče. Po základním kurzu si můžete udělat Advanced Open Water, kde si vyzkoušíte např. noční a hlubší ponor pod dohledem instruktora. Dále velmi doporučujeme kurz Potápěč záchranář (Rescue Diver) – naučí vás zvládat krizové situace a hodí se i pro vlastní sebeklid. Spousta zábavných specializačních kurzů (podvodní fotografování, potápění v proudu, suchý oblek atd.) vám otevře nové obzory a motivuje vás to zase o kus dál. Nemluvě o tom, že setkáváte nové buddy při kurzech. Také teoretické znalosti si prohlubujte – čtěte knihy o potápění, sledujte dokumenty o mořské biologii, choďte na přednášky. Čím více toho víte, tím více si každého ponoru vážíte a vidíte souvislosti.
• Pečujte o své duševní rozpoložení. Potápění je nejen fyzická, ale i psychická záležitost. Pro zlepšování je důležité cítit se pod vodou dobře a sebejistě, ale zároveň nepodléhat přílišné sebedůvěře. Naučte se před ponorem zklidnit – třeba párkrát zhluboka dýchnout, soustředit se. Pokud cítíte nervozitu, proberte to s buddym nebo instruktorem – je to normální a sdílení pomáhá. Po ponoru si zase v hlavě projděte, co se povedlo a co třeba příště uděláte lépe (např. „příště si vezmu méně závaží, trochu jsem se pral s vyvážením“). Takové krátké zamyšlení vám pomůže se systematicky zlepšovat. Ale hlavně buďte v pohodě – potápíme se pro radost, ne na výkon.
• Buďte aktivní v potápěčské komunitě. Vstupte do místního potápěčského klubu nebo online skupiny potápěčů. Sdílení zkušeností a příběhů, společné výlety a ponory – to vše vás bude motivovat a inspirovat. Zkušení potápěči často berou nováčky tzv. „pod křídla“ a předávají know-how. Navíc si najdete partu kamarádů, se kterými vás potápění bude ještě víc bavit. A třeba se domluvíte na pravidelné kondiční plavání nebo jiných aktivitách, co pomohou kondici (některé kluby chodí třeba lézt na stěnu pro trénink odvahy a síly, jiné pořádají společné běhání atd.). Komunita vás zkrátka udrží ve hře a nikdy nebudete mít nouzi o buddyho.
• Stanovujte si nové cíle a výzvy. Abyste se posouvali, je fajn mít před sebou nějaký cíl. Třeba: „Chci se do příštího léta naučit perfektně vyvážit a fotit pod vodou“ nebo „příští rok zvládnu kurz na suchý oblek a půjdu se podívat pod led“. Cíle vás motivují trénovat a zlepšovat se. Každou dosaženou metu pak oslavte – vždyť potápění má být hlavně zábava! Nezapomeňte si užívat i ty malé pokroky, jako když poprvé uvidíte žraloka (a neutečete 😄) nebo když poprvé skočíte z lodi bez zaváhání.

Na závěr lze říct, že nejlepší cestou, jak se zlepšovat, je prostě se potápět, potápět a potápět. Zůstaňte zvědaví, pokorní a nadšení. Každý ponor je příležitost něco se naučit – o sobě, o vybavení, o oceánu. A taky se u toho skvěle pobavit a odreagovat. Potápěčské motto říká, že nejlepším potápěčem je ten, kdo má nejvíc zábavy (nikoliv nejhlubší ponory). Tak si udržte radost z každé bubliny, cvičte dovednosti s úsměvem a pečujte o sebe i svou výstroj. Pak budete v kondici a připraveni na spoustu dalších podvodních dobrodružství!

---

Na shledanou pod hladinou! Doufáme, že vám tento průvodce pomohl zorientovat se v začátcích potápění. Je to úžasný koníček, který může trvat celý život a stále bude co objevovat. Přejeme bezpečné ponory, křišťálovou viditelnost a zážitky, na které se nezapomíná. Ať už se vydáte prozkoumávat zatopený lom u nás nebo korálový útes někde v tropech, hlavně si to užijte a potápějte se srdcem. Buddy ready? OK! 😊

Pomohl vám tento článek? Pokud ano, budeme rádi, když ho budete sdílet, nebo si přečtete některý z našich dalších zajímavých článků. Nebo se podívejte na naše další projekty jako PražskéMuzikály.cz, Tipy-na-dárek.cz nebo třeba Zveráč.cz.