Byl jednou jeden malý chlapec jménem Tomáš, který žil na kraji lesa ve vesničce jménem Dubová Lhota. Tomáš miloval dobrodružství a byl zvědavý jako liščátko. Každý den prozkoumával okolí jejich chaloupky, ale jeho největším snem bylo objevit tajemný zámek, o kterém mu vyprávěla babička. Prý stál hluboko v lese a skrýval kouzelná tajemství.

Jednoho dne, když slunce svítilo jasně a ptáčci zpívali jako o život, se Tomáš rozhodl, že se vydá hledat ten zámek. Sebral si batůžek, naplnil ho chlebem, jablíčky a lahví vody a vydal se na cestu. „Neboj se, vrátím se před soumrakem,“ zavolal na maminku a zmizel mezi stromy.

Les byl hustý a temný, ale Tomáš se nebál. Šel podle cestičky, dokud nenarazil na starého ježka, který si dělal pelíšek pod spadlým stromem. „Kam jdeš, chlapče?“ zeptal se ježek.

„Hledám tajemný zámek v lese. Neznáte cestu?“ odpověděl Tomáš.

Ježek se zamyslel a řekl: „Jdi po těchto květinách,“ ukázal na fialové zvonečky, které rostly podél cesty. „Dovedou tě k Šeptajícímu potoku, tam najdeš další radu.“

Tomáš poděkoval a vydal se za zvonečky. Slyšel jemný šum vody a brzy dorazil k potoku, který bublal jako smíšek. U potoka stál starý vrbový mužíček. „Co hledáš, chlapče?“ zeptal se.

„Hledám tajemný zámek,“ odpověděl Tomáš.

Vrbový mužíček se usmál. „Jdi podle toku potoka, dokud nenajdeš starou dubovou bránu. Ta tě dovede k zámku.“

Tomáš šel podél potoka, a skutečně, za několik minut spatřil obrovskou dubovou bránu. Byla zarostlá břízami a liánami, ale když ji otevřel, ocitl se na louce plné květů. Uprostřed louky stál ten nejkrásnější zámek, jaký kdy viděl. Zámek z perleti a zlata, s věžemi, které sahaly až k nebi.

Když vstoupil dovnitř, uvítala ho mladá princezna s korunkou z růží. „Vítám tě, statečný poutníku. Hledal jsi mě dlouho?“

„Ani ne, ale věřím, že tvůj zámek je kouzelný. Můžeš mi říct, proč jsi schovaná tak hluboko v lese?“ zeptal se Tomáš.

Princezna mu vysvětlila, že zámek chrání les před zlými silami a může ho navštívit jen ten, kdo má čisté srdce a odvahu hledat. „Za tvou odvahu ti chci darovat kouzelný prsten. Splní ti jedno přání, ale využij ho moudře.“

Tomáš poděkoval a vrátil se domů, kde mu maminka i babička šťastně padly kolem krku. Kouzelný prsten si nechal schovaný, aby ho použil, až to bude opravdu potřeba. A tak Tomáš pochopil, že pravá kouzla nejsou jen v zámcích, ale i v laskavosti, odvaze a touze objevovat svět.

A jestli nezapomněl prsten někde na kraji lesa, tak ho má dodnes.